Perníkové tvoření a povídání

Můj perníkový blog je ve stádiu zrodu,
a nějakou chvíli ještě určitě bude.
Zatím se můžete podívat na "mateřské"
stránky, se kterými bude po svém
dokončení propojen.
Co na tomto místě najdete,
až bude blog úplně hotov?
Podle potřeby aktualizovaný katalog,
fotografie perníků vyráběných na zakázku,
ale hlavně to, proč blog vlastně vznikl:
Povídání o všem, co by vás mohlo zajímat...

______________________________________________________________________________

Když se řekne - perníkářka

6. února 2015 v 11:16 | Dagmar |  PERNÍKOVÉ POVÍDÁNÍ

"A co děláte přes týden? To asi nemáte nic moc na práci, že?" Jedna z otázek, kterou občas o víkendu ve stánku dostávám. Takový předsudek…

... ta představa, že když v pátek balím auto k odjezdu, lusknu prsty a přepravky se mi naplní namalovanými perníky.
Nevím, kolik volna mají prodejci různého zboží. Pokud je uživí jen ten víkendový prodej, možná opravdu stačí jednou týdně zajet někam do velkoobchodu, nebo sednout k internetu a chybějící zboží objednat. A pokud nemají žádné jiné zaměstnání, nejspíš mají opravdu volno.
Řemeslník je na tom jinak. Ve všední dny je zalezlý v dílně a strouhá, hněte hlínu, roztáčí kruh, šije… anebo peče a hlavně maluje perníky, aby všechno mohl koncem týdne sbalit do pomyslné nůše a odnést na trh ke svým zákazníkům.

Když jsem se pustila do tohoto nejistého podniku, když jsem se stala pernikářkou, dostala jsem na jednom školním srazu další zajímavý dotaz:
"Jak je možné, že jsi zrovna ty skončila u něčeho takového?" V té otázce byla lítost, že jsem dopadla tak neslavně a troška toho despektu, protože dělám něco, co má přece tak malou prestiž... Jako kdybych se ocitla na nějaké svažující se ploše, která končí na lavičce mezi bezdomovci.
Kolem tohoto tématu se pak rozvinula docela zajímavá debata. Jejím překvapivým závěrem nakonec bylo, že mám vlastně štěstí, a zároveň jsem šikovná, protože dokážu vyrábět a prodávat produkt, o který je zájem. Ten zájem že sice není nijak vysoký, ale je v podstatě stabilní, protože se jedná o produkt tradiční, který budou lidé víceméně kupovat stále. Že mám docela solidní představu o tom, kdo jsou mí zákazníci, a kam mám výsledky své práce odvézt, abych jim byla nablízku. Dále, že jsem na úplné minimum snížila náklady, protože si naprosto všechnu práci zvládnu udělat sama. A k tomu že mám ještě obrovský bonus - ta práce mne baví. Spolužačka, která tu debatu vyvolala, ji nakonec také uzavřela: "No, musím uznat, že tvůj šéf není žádný blbec. To je něco, co o tom svém rozhodně říct nemůžu." A bylo po předsudcích. Alespoň mezi mými spolužáky.


A ještě několik fotek z akce, na kterou jezdívám moc ráda. Slovácký rok v Kyjově:

Ozdobou stánku byla tehdy moje kamarádka



Detail stánku - ráno




Detail stánku - pozdě odpoledne




Vyprodáno... Usmívající se

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cherry Angela Cherry Angela | Web | 6. února 2015 v 16:46 | Reagovat

Na pečení a zdobení perníčků není vůbec nic špatného, je to přece práce zaměstnání jako každé jiné, a navíc dokáže (myslím, že jako jedno z mála) i dobře zabavit... Takže, proč ne? Náhodou je to moc hezká práce. :)

2 Dagmar Dagmar | E-mail | Web | 6. února 2015 v 18:26 | Reagovat

[1]:Milá Cherry Angelo, těm mým spolužákům připadalo zvláštní a málo prestižní spíš to prodávání ve stánku.  Ono to evokuje všechny ty různé burzy a prodejce kdejakých nekvalitních padělků. Však jsme si to taky vysvětlili a na tom srazu i zapili. Já jsem na svou práci hrdá a baví mne nejen vyrábět ale i své vlastní výrobky prodávat.

3 ioannina ioannina | 9. února 2015 v 0:36 | Reagovat

Co je málo prestižního na tom, prodávat vlastní řemeslné výrobky?
(OK, plastové mocbarevné hnusy z Číny jsou jiný level... :-D )
Měla by se vrátit vážnost řemeslům. Řemeslník není to samé jako kopáč. Řemeslník musí umět! A mnohdy i mít vkus. Ve tvém případě výtvarnej cit. Šikovný ruce. To není vůbec málo. Je to stejně dobrý jako mít skvělou hlavu. Je to lepší než dělat na přepážce nebo kancelářskou krysu. Kreativnější. A proto těžší. Nedostupný každýmu.
Jak vrátit vážnost řemeslům ve světě, kterej vyžaduje hlavně potvrzení o dosaženým vzdělání a kde se málokdy hledí na to, co člověk doopravdy umí?
Nevím...
Nevíš?

4 Dagmar Dagmar | E-mail | Web | 9. února 2015 v 6:38 | Reagovat

[3]: Jak řemeslu vrátit vážnost? No, ona se nikam neztratila, jen jsou lidi, kteří ji vidí a jiní, kteří ji prostě nevidí, protože jim kdysi na čtyřicet let zmizela z dohledu. Ale ti, co ji vidí, mi dělají velkou radost a mí spolužáci k otevření očí moc nepotřebovali. A byla zábava sledovat ty ekonomické mozky, jak všechno převádějí do své terminologie a ejhle, ono to funguje! (A navíc, ona ta Dagmar vypadá tak spokojeně a vůbec nenadává...)

5 ioannina ioannina | 9. února 2015 v 17:46 | Reagovat

[4]: Víš - taky v tom smyslu jako ta maminka, co říkala, že kupuje tvůj perník proto, že tam nejsou anilinový barvy. Prostě - mám chuť na něco sladkýho. Půjdu si koupit prefabrikovaný gumový medvídky, cukrářskou koblihu, nebo tvůj perník? Vezmu perník, protože vím, že je z toho nejlepší... Nějak v tomhle smyslu.
Ale asi máš pravdu, neztratilo se to, snad. Nevím, nepohybuju se zrovna mezi běžným vzorkem populace. :) Víš, kdysi, když bylo na výběr třeba mezi kousavým dederónem a ručně vyrobenou látkou z Luty, tak člověk radši našetřil na tu Lutu, páč to jednak nekousalo, jednak vydrželo víc. Dělá tu samou volbu dneska dost lidí?
Ta maminka na tom trhu jo.

6 Dagmar Dagmar | E-mail | Web | 9. února 2015 v 20:39 | Reagovat

[5]: Tohle je fakt zajímavá otázka. Tu volbu asi dělá dost lidí na to, abych se tou prací uživila. Já a těch několik perníkářek (a vím, že i perníkářů) v republice. Jako přivýdělek má tohle řemeslo spousta lidí. A jako hobby je pečení a malování perníčků ještě mnohem rozšířenější. Ale netuším, kolik nás je "na plný úvazek".
A někoho, do by na barvení glazury nepoužíval potravinářská barviva a hrál si s různými přírodninami, jsem ještě nepotkala. Pokud nepočítám ty kolegyně, které malují pouze bíle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 




15.1.2015