Perníkové tvoření a povídání

Můj perníkový blog je ve stádiu zrodu,
a nějakou chvíli ještě určitě bude.
Zatím se můžete podívat na "mateřské"
stránky, se kterými bude po svém
dokončení propojen.
Co na tomto místě najdete,
až bude blog úplně hotov?
Podle potřeby aktualizovaný katalog,
fotografie perníků vyráběných na zakázku,
ale hlavně to, proč blog vlastně vznikl:
Povídání o všem, co by vás mohlo zajímat...

______________________________________________________________________________

Nic nemám zakázáno, jenže...

24. ledna 2015 v 6:30 | Dagmar |  PERNÍKOVÉ POVÍDÁNÍ
Víte, co je na mé práci, tedy mimo toho, že mě baví, asi nejhezčí? Nemám šéfa. A nemám vlastně nic zakázáno.

Mám chuť ráno pomalu vstávat? Uvařit si velký hrnek kafe s mlékem, posadit se do oblíbeného křesla a pomaloučku "nabíhat"? Není nikdo, kdo by proti tomu mohl mít jakékoli námitky.
Potřebuji si před tím, než se pustím do práce, ještě něco zařídit? Nakoupit? Nebo si dočíst poslední kapitolu napínavé knížky? Proč ne. Ani teď nikdo přísně nezvedá prst.
Najednou mě napadne práci přerušit, abych si připravila něco dobrého, napsala mail, přečetla si, co je nového na mých oblíbených webových stránkách, nebo zavolala kamarádce? To také není zakázáno.
Chtělo by se mi celý den jen tak prolenošit? Ani na to se nevztahuje žádný zákaz.
Jenže… Ona má ta moje práce (ostatně jako každá) jednu nepříjemnou vlastnost. Ne a ne se udělat sama. A pokaždé má, potvůrka, nějaký termín. Někdo si přijede pro zakázku, nebo naopak já jedu někam se svým stánkem. A je třeba doplnit prodejní bedny - upéct a hlavně namalovat to, co mi v nich chybí, co se vyprodalo minule… Vyprat a vyžehlit kroj, všechno nachystat do auta, na nic nezapomenout. A mezitím myslet na to, abych měla pořád dostatečnou zásobu dobře vyzrálého těsta - aby se mi z něj dobře peklo, mělo by odležet nejméně týden, ale čím déle, tím lépe.
Takže, jak je to vlastně s těmi zákazy? No, tak nějak si je musím udělovat sama a vybalancovat je s tím, co si naopak povolím.
Je úžasné nemít nad sebou bič v podobě šéfa, ale někdy je vážně těžké přinutit se k práci, když je venku tak hezky a mohli bychom třeba vyrazit s vnukem na výlet, když mě čeká rozečtená knížka, když mě kamarádi zvou někam na víkend… A já musím dokončit něco, pro co si zákazník přijede už zítra, jedu pracovně třeba na Jízdu králů do Vlčnova, nebo jsem zrovna na Týdnu řemesel v Brně, anebo kdekoli jinde…
Naštěstí mám svou práci opravdu hodně ráda. A ty vlastní zákazy neberu jako nutné zlo. Je to prostě styl života, který jsem si sama vybrala. A co vím docela jistě - v žádném případě bych neměnila…
Ostatně, většinou bývám pilná jako včelka Usmívající se


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ioannina ioannina | 24. ledna 2015 v 16:52 | Reagovat

Jo, když je člověk svůj vlastní šéf, tak nakonec udělá té práce víc, než kdyby měl nad sebou karabáč - protože ví, proč to dělá.
Ale není to pro lidi, kteří zapomínají to proč.
Víš co, máš obrovský štěstí. Děláš to, co máš ráda, a ještě máš šéfa, kterej ti absolutně rozumí (a ty absolutně rozumíš jemu). <3
(A dodělej si tu smajlík srdíčko, já ho budu používat... smutně koukám...)

2 Dagmar Dagmar | E-mail | Web | 24. ledna 2015 v 17:12 | Reagovat

[1]: Ioannino, víš, jak jsem za takového šéfa vděčná? Díky moc. Ale srdíčko nemám. Blog.cz ho v nabídce bohužel nemá... :-(

3 Ivana Ivana | E-mail | Web | 24. ledna 2015 v 19:36 | Reagovat

Koukala jsem na tvoje perníčky a jsou nádherné. Máš zlaté ruce.

4 Dagmar Dagmar | E-mail | Web | 24. ledna 2015 v 21:26 | Reagovat

[3]: Díky, Ivano. Tak se zase přijď podívat, až dokončím katalog. Pokud by tě něco kolem perníčků zajímalo, klidně se zeptej. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 




15.1.2015